Aktuální program
< zpět

FOTOGALERIE a REPORTÁŽ z vernisáže výstavy obrazů Daniela Macha

Reportáž

Rozhovor s DANIELEM MACHEM

V roce 2019 si připomínáme 20 let od znovuzřízení muzea v Žacléři. Původní muzeum, založené ve 20. letech 20. st. po II. světové válce zaniklo. U obnovení muzea v Žacléři stál v 90. letech spolu s panem Wernerem Baierem pan Daniel Mach, který se stal vedoucím této instituce. Pan Mach se po mnoho let věnuje fotografii a výtvarné tvorbě, žacléřské muzeum se proto rozhodlo uspořádat symbolicky u příležitosti tohoto výročí výstavu děl Daniela Macha. Výstavu obrazů a kreseb můžete zhlédnout od 18. ledna do 12. dubna 2019.


Vaši předkové jsou úzce spjati s tímto regionem, prozraďte nám, prosím, odkud přesně pochází, kde jste vyrůstal a kdy jste se přistěhovali do Žacléře?
Narodil jsem se v tehdy vyhledávané žacléřské porodnici. Do mých tří let jsme bydleli na Rýchorách. Mamka pocházela z Bezděkova u Police n. Metují. Babička z tátovy strany pocházela z Rýchorského dvora z Baierova rodu. Pravděpodobně to byli potomci obyvatel, kteří přišli do Krkonoš z Tyrolských Alp. Od mých tří let jsem až donedávna bydlel v Žacléři.

Část Vašeho profesního života jste strávil v kamenouhelném dole v Žacléři, popište nám práci v podzemí, jaká panovala atmosféra na dolech?
Už jako kluk jsem měl spoustu zálib, v té době to však pro člověka, který se snaží žít podle biblických zásad, nebylo jednoduché a volba, čím budu, padla na řemeslo. Vyučil jsem se truhlářem a v osmnácti, to bylo v r. 1971, nastoupil jako horník do podzemí DJŠ v Žacléři. Postupně jsem v „jámě" prošel téměř všemi pracovišti. Fáral jsem 17 let. Popsat důlní prostředí a práci horníka člověku, který se do podzemí nikdy nepodíval, není snadné. Stísněné prostředí, někdy předvídatelné, někdy také ne, okno tam nebylo možné otevřít, abychom si vyvětrali. Fyzicky náročná práce, která měla svá pevná pravidla a řád. Horníky spojovala odpovědnost a kamarádství, které je v dnešní společnosti spíše vzácné. Rád na tu dobu vzpomínám a jsem za tuto životní zkušenost vděčný.

V 90. letech vznikl nápad v Žacléři obnovit muzeum. Přibližte nám, prosím, počátky založení nového muzea v Žacléři, kde jste začínali, kdo věnoval první sbírkové předměty a kdy byla slavnostně otevřena stálá expozice v budově pošty?
I po dvaceti letech se divím, co se během krátké přípravy díky nadšení nejen žacléřských obyvatel podařilo. V lednu 1997 se do dvou uvolněných bývalých tříd ve škole Na Pilíři začaly shromažďovat předměty převážně národopisného charakteru. Ve velmi skromných podmínkách se vystavovalo a besedovalo. Lidé přemýšleli kde, co ještě může být, vzpomínali, přinášeli podněty. Jeden příklad za všechny - paní Kristýna Páslerová, tehdy již letitá dáma, přitáhla až z Rýchor krásný, dřevěný žebřiňáček. V budově pošty na Rýchorském náměstí zatím probíhala náročná rekonstrukce výstavních prostor. Vyráběl se mobiliář... Městské muzeum Žacléř bylo slavnostně otevřeno v květnu 1999. Expozice byla vytvořena podle původního scénáře W. Baiera. Převážná většina exponátů byla darována nadšenými fandy.

Vaším velkým celoživotním zájmem je malování a fotografie. Kdy jste nalezl zalíbení v těchto technikách, vybavujete si své první malířské pokusy a první fotoaparát?
Už jako kluk jsem rád čmáral a zůstalo mi to dodnes. Taky fotil, protože fotil můj táta. Když usoudil, že mu ten foťák nerozbiju, tak mi ho půjčoval. Byla to Wera, docela slušný aparát na kinofilm. Od toho byl jen krůček k vyvolávání černobílých fotografií v domácí temné komoře.

Na výstavě v žacléřském muzeu můžeme vidět průřez Vaší tvorbou. Která témata jsou Vám v malbě i fotografii nejbližší?
Mám rád přírodu. Kolem nás je spousta krásných koutů a scenérií. Když jdete lesem a je to jedno, které roční období právě je, dělá vám to dobře, máte z toho radost a chcete si ty prožitky uchovat, rozdělit se o ně s přáteli, něco z toho, co jste prožili, dát druhým. Jsem věřící člověk a vidím za tím geniální inteligenci našeho Stvořitele. Rád maluju stromy, rozkvetlé louky... Fotografie mě pomáhá tu momentální atmosféru uchovat a později se k námětu se štětcem vrátit.

Jaké techniky používáte nejčastěji?
Kreslím tužkou, rudkou, zkoušel jsem různé kombinované techniky. Nejčastěji maluji olejovou technikou.

Zaobíráte se příběhy umělců, kteří patří mezi Vaše oblíbené?
Blízká mi je krajinomalba 19. a začátku 20. st., Barbizonská škola, impresionisté. Vývoj tzv. moderní krajinomalby, oproštění se od akademismu, malování v plenéru, přenesl do obrazů bezprostřední emoce a prožitky. Také česká krajinomalba, Navrátil, Mařákovci, Slavíček... to je pro mě škola. Nechtěl bych opomenout Joanna Koehlera, myslím, že to cítil podobně a rozumím tomu, proč si Žacléřsko - kraj pod Rýchorským hřbetem a Vraními horami oblíbil.

Máte nějaká oblíbená místa v našem regionu, která často ztvárňujete a zachycujete?
Nejraději se toulám po Rýchorách, myslím teď celou oblast Rýchor, nejen osadu, nebo prales. Tolik krásných koutů jen tak někde nenajdete.

Jak ve fotografii, tak malování jste stále činorodý, na čem právě pracujete?
Na procházkách mám malý foťáček většinou u sebe. V současnosti mám rozmalováno několik krajinek, doufám, že do zahájení výstavy v žacléřském muzeu ještě něco dokončím.


Slavnostní zahájení výstavy obrazů Daniela Macha se uskuteční 18. ledna 2019 v 16 h v žacléřském muzeu. V průběhu celého roku 2019 bude i jinými akcemi připomínáno 20. výročí obnovení činnosti žacléřského muzea.

 

 

Otevírací doba
pondělí  zavřeno
úterý 9 - 16
středa 9 - 16
čtvrtek 9 - 16
pátek 9 - 16
sobota 9 - 16
neděle 9 - 16


V dubnu a listopadu o víkendech zavřeno.

Expozice + výstava 
Dospělí

35,- Kč

Snížené25,- Kč
Pouze výstava 
Dospělí20,- Kč
Snížené15,- Kč

Snížené vstupné platí pro školní děti, studenty, seniory a ZTP.

Platební karty nepřijímáme.

Kontakty

Městské muzeum Žacléř

Rýchorské náměstí 10

542 01 Žacléř

tel. 00420 499 739 225

mob. 00420 608 830 171

e-mail: muzeum@zacler.cz